Skořepa válí

by Rosana Zvelebilová E-krám, Předprodeje

Sto skořápek podruhé

Neválí jenom Skořepa, ale taky Michal Březina. Válíme všichni!

Stránka knihy
Koupit tištěnou knihu

A je to tady!

Ne, fakt, takhle začíná anotace knihy.
U téhle knížky vůbec neva, jestli neznáte první díl – nejedná se o pokračování příběhu, protože v té první prťavé knížečce je sto drabblí, tedy sto kratičkých povídek. No a v téhle druhé je dalších sto.

Drabble o sto slovech

Počteníčko:

  • Na hajzlík

  • Do bordelu

  • Na túru

  • Do práce

  • Na fetish párty

  • …

To je myšleno vážně. Ideální četba na cesty, zvlášť na porcelánový trůn, skvělá knížka, co se vejde do kapsy a učaruje každého, komu ji ukážete.

Ilustrace a obálka

O obálku, ale i o vnitřní ČB ilustrace se postaral Michal Březina. Ten upravoval u předchozí knížky Jedno sto skořápek ilustraci od Danici Pružincové, nyní si ji vzal na starost kompletně. Graficky tedy zpracoval a vytvořil vnitřní obrázky, které oddělují jednotlivé tematické sekce.

Anotace

A je to tady! Druhá kniha Skořápek spatřila světlo světa. Na jejích stránkách se můžete setkat s ještě bláznivějšími příběhy všemožných témat od BDSM, fetiše přes pohádky, čuňata, záchody, vykřičené domy až po klasická filmová či přímo ikonicky žánrová vyobrazení v próze. Nebudou ovšem chybět ani bizarně přemýšlivé skořápky, jimž sám autor vytvořil podžánr: „buzarro noir“.
Ne zrovna úspěšný vynálezce sexuálních mašinek prožívá opakovaný debakl, obstarožní upír si radši na baru objedná svůj oblíbený koktejl, aby předal prostor černokněžníku Mrakomrdovi, kterému sekunduje nechtěný šmírák u obchodního centra, hodnotící výbavu právě přilétajícího supermrdiny, a mnohé další… Přesněji celých sto skořápek.
Na základě statistik je prokázáno, že obsah knihy je vhodný pro náruživé konzumenty černočerného humoru. Četbu nedoporučuje 10 z 10 upjatých moralistů.

Tak to jsou Skořápky. Kratičké povídky o sto slovech. Kupujte v předprodeji s 30 % slevou 🙂

Ukázka
Salón Další drabble

Obojek – předprodej: víc sráče a úchyláren

by Rosana Zvelebilová E-krám, Předprodeje

Obojek jde do předpredele!

Koupit tištěnou knihu
Koupit e-knihu
Stránka knihy

Další kniha

Jo, napsala jsem další knihu. Příběh pomocníka 68 jsem tvořila někdy v době psaní Beden (konkrétně při čekání na redakce), proto už v Bednách najdete na tuto postavu odkazy. Např. na straně 33:

Nebo strana 143:

A strana 162:

Snad to nejsou moc spoilery. Každopádně v knize Obojek jsou některé situace vyprávěny právě z pohledu 68. Setkává se s naším sráčem, proto jsem také udělala Balík sráč. Asi tušíte, že se kus děje Obojku bude odehrávat ve vězení.

Předchozí znalost Beden ale není pro čtení Obojku nutná. Například Dagmar Digma Čechová, která dělá redakce i korektury, Bedny stále nezná, tak si na ní aspoň otestuju, jestli to funguje i samostatně. Mělo by, protože ani jedna dějová linka nesouvisí s mafiánskými praktikami Poddrna a podobně. Společného mají jen toho sráče.

Na druhou stranu je v knize Obojek trochu vysvětleno, proč se archetyp sráče tolik vyskytuje v mé tvorbě. Není to alibismus, spíš naťuknutí, že mé použití jedné postavy pro různé příběhy je naprosto vědomé. Tomu se věnuje hlavně druhá dějová linka s Ešou, jehož příběh se odehrává ve II. světové válce.

Eshovili je důstojník čtrnácté divize ruské armády, děj se odehrává v roce 1942 a sám si prožívá krutá příkoří, jelikož dostane do baterie č. 6 samé kriminálníky a vyvrhele, kteří s ním dost zametají. Bude si umět zjednat respekt? To se dozvíte v knížce.

Třetí dějová linka je pak věnována Emoušovi a jeho strastiplné cestě do staré důlní šachty plné nástrah. Situována je do roku 3023 a určitě už si lámete hlavu, jak se mají tyto tři dějové linky z naprosto odlišných historických období propojit. Napovím jen, že spolu souvisí a propojí se.

Emoušova dějová linka je trochu parodie na Wattpad. Tam jsem totiž knihu postupně publikovala a snažila jsem se vystihnout archetypy místních autorů (a hlavně autorek), takže v knize Obojek najdete kromě Emo-boye i Kovyho.

Snad vám přijde pomocník 68 roztomilý, příběh poutavý a plný nečekaných zvratů (jak mám v oblibě).

Koupit knihu

Anotace

Uměle vyrobený člověk – pomocník číslo 68 – v roce 2017 bez odporu vykonává příkazy a přijímá svou roli spotřebního zboží. Ruský důstojník Eša, velitel baterie č. 6, se musí ve II. světové válce popasovat s těmi nejhoršími možnými svěřenci. A mladý Emouš? Ten se v roce 3023 snaží opuštěnou důlní šachtou plnou smrtících nástrah dostat do tajuplného cíle. Je vůbec možné, aby tyto tři muže něco spojovalo?

Ilustrace

Koupit

Vrčící naděje – předprodej

by Rosana Zvelebilová E-krám, Předprodeje

Vrčící naděje je v předprodeji, jupí!

Koupit tištěnou knihu
Koupit e-knihu
Stránka knihy

Lenka Hnátová

Lenka mi jako první poslala rukopis Anděl? Ne, já jsem Mína. Jestli vám to nic neříká, nevadí, protože tato kniha nakonec vyšla v nakladatelství Petunky pod názvem Nelži, andílku.

Tady je odkaz na e-knihu Nelži, Andílku.

No, já jsem ten rukopis odmítla z toho důvodu, že se nehodil do konceptu nakladatelství Canc. Jednoduše to bylo moc vanilkové a nic, co by mě nadchlo svojí ulítlostí, znáte mě. Tím neříkám, že by to byla špatná kniha, naopak, myslím, že se povedla a obsahuje milý příběh, který zobrazuje rodinné vztahy. Ale jak říkám, nic pro Canc.

Ale autorka se v nakladatelství Petunky docela chytla a vydala tam zatím další tituly: Táhni z mé hlavy a Zmatená nevinnost.

Poslední šance

Ale než Lenka zabodovala u Petunek, neměla vydaného nic. Asi ze zoufalství mi poslala rukopis Poslední šance. Pojmenovala jej tak proto, že se v jiných nakladatelství setkávala s odmítnutím (vč. mého odmítnutí Nelži, Andílku) a řekla si, že tohle bude poslední šance. Tedy že když odmítneme i poslední šanci, vykašle se na to (asi tomu žádný spisovatel nevěří a nevzdá se).
Poslední šance se mi ale velmi zalíbila. Příběh o drsném vojákovi, který když si obleče tričko, jeho bicáky roztrhají rukávy, by mě až tak nevytrhl. Ale jeho setkání s “vlkodlačicí” mě dostalo. Ty uvozovky tam jsou proto, že ona je spíš psodlačice, protože je to sice sexy roštěnka (velká prsa, štíhlý pas, rudé rty…), ale chování má naprosto psí. Asi ideální žena – nemluví, jenom štěká, vrčí, aportuje…
Nadchlo mě, jak autorka vtiskla humanoidně vyhlížejícímu tvorovi dokonale zvířecí chování.
Rukopis navíc obsahoval zajímavou myšlenku postaposvěta, kdy živočišné druhy vymírají, čehož si nikdo přes zuřící válku nevšiml, a nyní se lidstvo marně snaží zachránit. K tomu má dopomoct právě Samael, který je nejen stroj na zabíjení, ale zároveň doktor (voják s titulem, mňam!).

Samael Hrubý

Původně se hlavní hrdina (příběh je vyprávěn ich-formou) jmenoval Samael Niel. Asi zapracovalo podvědomí autorky, ale hned jsem si vybavila slavného amerického herce.
I ostatní měli anglická jména, což mi trochu vadilo. Náhodou jsem zjistila, že autorka pochází z Nejdku, mého oblíbeného kraje. Kdo znáte text Murie, ten se odehrává v Najtku, Krasavicích a na Fribuzi, dokonce sráč z Beden si vystřihne bitvičku u Fribuze, kde zmasakruje tři stovky gaunerů. Kdyby vám to nedocházelo, Fribuzí je myšlena Přebuz = nejmenší město v ČR.
Ale zpátky k Poslední šanci. Nebyla by to Zvelebilová, aby nekafrala do autorčina záměru stylem: Vyser se na Američany, hezky to zasaď k nám a dej jim česká jména!
A autorka se toho chopila bravurně. Samael je tedy Hrubý, což k jeho povaze i postavě sedí jak prdel na nočník, tlustý kapitán je Mach, atd.

Záplava hebkých chlupů

A nebyla bych to já, kdybych nekafrala i do názvu. “Poslední šance” se jmenuje bambilion knih a hrozilo, že by tento skvost zapadl. Proto jsme s autorkou zamozkobouřily a vymyslely název Vrčící naděje.
Ona totiž hlavní hrdinka příběhu nejen vrčí a kouše, ale je také náležitě roztomilá a její bělostný kožich neskutečně hebký. Což by mohli ocenit hlavně příznivci furry. Nikdy jsem se nesetkala s “vlkodlakem”, který by byl tak sympatický, rozkošný a k poňuchňání!

Vinca Dark boduje

Pak nastala ta nejzásadnější otázka – obálka.
Autorka původně chtěla, abych ji nakreslila já, akorát já neumím kreslit (dle vyjádření hned několika akademických malířů), ale hlavně bych nevystihla roztomilost. Umrlce, sráče nebo tragického sebevraha klidně, ale ňuchňatou fenku? Ee.
Proto mě napadlo oslovit Vincu Dark, která vyhrála loňskou soutěž a její baletka v kouli zdobí obálku Růžové apokalypsy. Je neskutečně šikovná a má dokonale vybroušený styl. A tak to máme – rozkošnou obálku, která ukazuje hlavní hrdiny v jejich plné kráse (dokonce je Samael pěkně zjizvený) a jestli vám připomíná pohádkový motiv Karkulky, jedině dobře 😉 .

Redakce

No, takže na rukopise s autorkou intenzivně pracujeme. V rámci redakcí mě napadlo hodit to celé do přítomného času, takže je s tím asi 600x víc práce než s jinými rukopisy. Jestli někdo bude zase na DK prskat, že si s tím nakladatelství nedalo záležet, tak budu… Nevím, asi štěkat!
Už teď si můžete knihu koupit v předprodeji, dneska (6. 5. 2023) jsem ho spustila. Těšte se, my se určitě těšíme!

Rosana

Koupit tištěnou knihu
Koupit e-knihu
Stránka knihy

Anotace

Válka skončila, ale nyní lidstvo čelí mnohem horšímu nepříteli. Takovému, který nedělá rozdíly a jde si pro nás všechny. Lidé přestávají býti lidmi a vlci už nejsou vlky. Svět se mění, živočichové postupně vymírají a ani my nezůstaneme ušetřeni.

Já, Samael Hrubý, vysloužilý voják, jsem dostal nové rozkazy. Ty zahrnují důvěru, přátelství, péči, ochranu a další kraviny, kterým jednoduše nerozumím, protože jsem byl stvořen k boji a zabíjení. Podaří se mi zdánlivě nemožný úkol splnit? Neztratím se v nadpozemské záři modrých očí? Neutopím se v záplavě bělostných, načechraných a hebkých chlupů? Tahle naděje na záchranu lidstva totiž pěkně vrčí i kouše.

Oslavme spolu příchod jara

by Rosana Zvelebilová Předprodeje

Zimu jsme náležitě oslavili knihou Přání!, která má na každé stránce několik sněhových vloček a ten mráz ní úplně čiší, příchod jara bychom také měli náležitě oslavit. Osobně mám raději jaro/ léto než sychravo a mráz.

Paní jara v předprodeji

18. březen beru jako magické datum. Má narozeniny moje babička a zároveň Jakov Džugašvili (který mi byl inspirací pro jednu postavu do knihy Obojek), ale také spouštíme předprodej knihy Paní jara!

Více o knize
Anotace:

Příběh Vesny, bohyně jara.
Když svět, jako ho dnes známe, už neexistuje.
Když děti vyrůstají jen v ústavech.
Když další válka zničila i poslední střípky lidskosti v nás, přichází ona.
Paní jara zahalená v oparu prvních jarních bouřek – bohyně, která je připravena postavit se na stranu obyčejných smrtelníků.
Stala se totiž jednou z nás.

Nevím, kdo tu anotaci vymyslel, ale líbí se mi. Je napsaná i z druhé strany obálky.

Tvůrkyní obálky je opět jako u knihy Přání! Zuzana Valková. Odvedla naprosto dechberoucí práci!

O čem to je

Po práci na knize Přání! jsem byla od Leandry zvyklá na trochu opepřené pohádky. Nejprve mi poslala rukopis Třetí dcera, který má úžasný příběh, ale je napsaný… tak trochu… neLeandrově. Je v minulém čase a er-formě, což si myslím že autorce vůbec nesedí, jelikož je přebornice v přítomné ich-formě.
Tak mi poslala rukopis Paní jara, s původním názvem Královna květin. Jéj, já byla nadšená. Moc se mi líbí svět, který vystavěla – všechny děti vyrůstají v ústavech (asi jak si to představovali Marx a Engels) a v určitém věku si je adoptují rodiče, kteří si je vybrali. Ačkoliv je to fantasy s echt pohádkovým motivem, z knihy mrazí. I já mám teď husí kůži, když vzpomínám na ten příběh, který jsem četla někdy o vánočních prázdninách.
Proto jsem dílo zařadila k fantasy, ale i thrillerům a postapo. Autorka to neví, tak jí to neříkejte, ale já v tom tu dystopii (zase trochu jinou, než vydává Pavel Hénik) vidím, navíc se to odehrává po několika dalších světových válkách.
Asi bych vás měla varovat, že je to první díl z trilogie. Hned po dočtení jsem psala dotaz autorce (byl zrovna Silvestr a ona měla nejspíš jiné starosti), jak pokračují druhý a třetí díl. Nechtěla mi to říct vůbec, ale po naléhání mi to prozradila. Celý koncept jsem si zamilovala, a i když je pro malé začínající nakladatelství (jo, furt jsme začínající, dokud nebudou čísla černá, budeme začínající nakladatelství) dílo na díly obrovský risk, šla jsem do toho. Protože tenhle fantasy postapo thriller je prostě dokonalý!

Galvanoplastika

Odesláním úžasného textu ale práce na knize nekončí, naopak začíná. Naštěstí mám kvalitní pomocné síly, sama bych všechno nezvládla a ani neuměla. Tak úžasnou obálku, jakou vytvořila Zuzana Valková, bych neudělala ani ve snu. Redakce i korektury jsem zase svěřila Dagmar Digmě Čechové, která má ráda knížky od Leandry a holky spolu pěkně spolupracují.
Takže se ptáte, co dělám já? No, třeba dneska už 8 hodin přidávám produkty na e-krám, abyste si mohli knížku koupit v předprodeji. Ale nebyl by to Canc, aby vám ke knize nenacpal hafo serepetiček, že jo.
Takže ke knize v předprodeji dostanete (mimo slevy 30 %) ještě placku a zrcátko (motiv udělá Zuzana Valková). No a vymyslely jsme s autorkou zase balík. Hrnek se k tomu moc nehodí, ale svíčka bude. Tentokrát jedna. Co je ale asi nejlepší kombo – kromě svíčky, zrcátka, záložky, knihy a placky najdete v balíku i šperk.
Tak jsem se pustila do galvanoplastiky, konkrétně poměďování nekovových předmětů galvanickou metodou.

Jo, s mužem jsem si doma postavila laborku. Je hned vedle 3D tlačenky. Manufakturka…
No, takže když mi začaly jarní prázdniny (ty určo vymyslela Paní jara, protože jinak bych už asi vraždila), napadlo mě pustit se do experimentů.

Jenom abyste věděli, v lednu jsem absolvovala kurz galvanoplastiky s akreditací MŠMT a všechno vypadalo tak jednoduše…
Stejně myslím, že nejtěžší na tom všem bylo, že jsem se musela vydat do světa a shánět na to věci. Prostě dvě 1,5 cm tlusté placky z čisté mědi, kyselinu sírovou a grafit ve spreji v Tescu nekoupíte. Ježiš, já byla asi v šesti obchodech a vyplázla desítku. To ale počítám i maličkosti, jako barevné vosky, které jsem už objednala přes net.
Zvesela jsme s mužem všechno zapojili a pustili se do pokovování kytiček.
Frčelo to půl dne a chudák karafiát nechytl ani trochu mědi. Pak jsme zjistili, že potíž je v desetinných číslech, protože je fakt rozdíl 0,15 Ampéru a 0,015 A…
Po nastavení správného proudu jsme chudák karafiát úplně dodělali. Zemřel za vlast. Stal se pokusným subjektem a budeme na něj vzpomínat v dobrém.
Na řadu přišly lístky a kytičky (jak se dávají na hřbitov… Chrizantény, říkám to dobře?).

Chudinky kytičky ale dopadly naprosto tragicky. Je na nich moc tlustá vrstva mědi, rachtaly se v roztoku 4 dny, jsou pomačkané a celkově smutné. Svině tragikytičky!
Lístky jsou na obrázku výš. Myslím, že dopadly docela obstojně.

Ale my se s mužem nevzdáváme. Pořád to zkoušíme. Do další várky kytiček vkládám velké naděje. Dokonce to vypadá nadějně.

Já věřím, že to dokážeme. K Balíku Paní jara bude totiž šperk takhle z mědi. Budu tam k produktu asi průběžně přidávat fotky, co se nám podařilo vyrobit.
Pokud byste pak třeba takový šperk chtěli (zapomeňte na obrázek těch nepovedených kytiček výš), bude určitě k prodeji i samostatně. Každopádně předobjednatelé Balíku Paní jara mají šperk (bez řetízku) v ceně. Ještě budu muset objednat nějaké pěkné šlupny (to je takové to očko, do předvčerejška jsem netušila, že se tomu tak nadává).
Uděláme to tak, že kdo dřív přijde, ten dřív mele. Jinými slovy – nadělám půl bambilionu přívěšků a ten, kdo si balík objedná první, bude mít největší výběr (prostě si vybere z fotek, jaký se mu líbí nejvíc).
Trochu odkazů na knihu a balík:

Co ještě nakoupit

Aby toho nebylo málo, udělala jsem balíky i z Leandry.
Můžete si koupit Balík Leandra, kde jsou knihy Přání! + Paní Jara + serepetičky k tomu, nebo E-Balík Leandra, kde jsou e-knihy Přání! + Paní jara.
Jo a nezapomínejte na Balík Přání!, sice je zima (snad už) v pi*i, ale mně tady zbyly hrnky i svíčky :D.

Ještě galerie fotek a končím, jsem chtěla napsat kratičký příspěvek a místo toho tu mastím už 2 hodiny takovej canc :D. Papa, Rosana

Knižní festival Ostrava 2023

by Rosana Zvelebilová Fesťáky

Tak jsem se vydala na knižní festival do Ostravy.

Předím jsem v Ostravě byla jednou a málem jsem tam chcípla, tak jsem doufala, že tentokrát nezhebnu. První výzvou byl Přerov. Kdykoliv jsem projížděla Přerovem, ztratila jsem se. Ani tentokrát má cesta nebyla výjimkou, ztratila jsem se tam dokonce 3x. Jako že jsem vyjela z toho města, jupí, jedu, jedu a najednou jsem zase v Přerově! Třikrát!

Jako jedu, najednou jsem v odbočovacím pruhu, tak se chci nasrat do normálního… A šulín za mnou troubí jak debil. Jako by se nikdy neztratil. Navíc na to musel fakt hodně šlápnout, aby mi byl záhy za prdelí, protože tam bylo místo… Přerovák, no. Ale co nepochopím… Co je to kurva za cestu?! Vede dokola a zpátky do Přerova. Proooooč?!

Takže jsem se nakonec z Přerova vymotala a do Ostravy po třech krásných hodinách cesty dorazila. Ještě že mi Theresa Black poslala na nervy takové to instantní vapovátko, jsem aspoň po cestě kouřila jak fabrika.

Pak parkování na Černé louce. Lahůdka. Všude plno, ale ochotní chlapi mě naváděli, kde můžu vyložit knížky, pomohli mi s tím, pak mi ukázali, kde teda zaparkovat…

V mém stánku 135 už čekal Jan Hlubek a vypadalo to fakt divně, jak byl jinak prázdný, zatímco všichni už vesele prodávali ty knížky. Jan to zachraňoval aspoň tím, že tam byl. Tak jsem se pustila do vybalování. Chaos hadr, ještě že mi s tím pomohl.

Taky mi s kámoškou (a v sobotu se dvěma kámoškama) hlídal stánek, když jsem si odběhla na cigáro. Mimo to kecal s lidmi, které jsem očividně děsila, protože za dobu mé nepřítomnosti se prodalo nejvíc knížek. Taky mi dělal milou společnost, vyprávěl vtipy a bylo to vcelku fajn.

Jenom pak po skončení jsem chtěla do nějaké hospody na pivo a on mě vzal do chrámu konzumu (kterému se říká Karolína…). Tak jsme zakotvili v mekáči na hranolky a zmrzku.

Pak jsem přenocovala v luxusním hotelu Imperial. Jsem si říkala, že už nejsem dvacítka, které stačí spát u nějakého kámoše na zemi. Užila jsem si to, navíc jsem byla v té staré původní části, takže super!

V sobotu se prodalo podstatně víc knih než v pátek. Největší úspěch měly kupodivu knihy, které Canc vůbec nevydal, jako Janův Les nebo Konspirace od Pavla Hénika. Ale jinak se od každé knihy aspoň jeden kousek prodal a pravda, pár lidí si přišlo pro knížky ode mě, takže i Smrdutý kojot a Murie zabodovali.

Abych nekončila nějak depresivně, poznala jsem super lidi, bylo to fajn a mám poučení pro příště, že to chce čtečku na karty a stačí přijet s kufrem vlakem. Na zpáteční cestě jsem navigaci jasně zadala, ať mě vezme klidně 100 kilometrovou zajížďkou, hlavně co nejdál od toho proklatého města… No jasně, že mě vedla na placený úsek a když jsem teda prvním sjezdem sjela… PŘEROV pi*o! Dobré je, že tam jsem se ztratila už jenom 2x.

Koš0
Košík cítí ve svém nitru prázdnotu.
Pokračovat v nakupování. Víc věcí!
0