Knižní festival Ostrava 2023

by Rosana Zvelebilová Fesťáky

Tak jsem se vydala na knižní festival do Ostravy.

Předím jsem v Ostravě byla jednou a málem jsem tam chcípla, tak jsem doufala, že tentokrát nezhebnu. První výzvou byl Přerov. Kdykoliv jsem projížděla Přerovem, ztratila jsem se. Ani tentokrát má cesta nebyla výjimkou, ztratila jsem se tam dokonce 3x. Jako že jsem vyjela z toho města, jupí, jedu, jedu a najednou jsem zase v Přerově! Třikrát!

Jako jedu, najednou jsem v odbočovacím pruhu, tak se chci nasrat do normálního… A šulín za mnou troubí jak debil. Jako by se nikdy neztratil. Navíc na to musel fakt hodně šlápnout, aby mi byl záhy za prdelí, protože tam bylo místo… Přerovák, no. Ale co nepochopím… Co je to kurva za cestu?! Vede dokola a zpátky do Přerova. Proooooč?!

Takže jsem se nakonec z Přerova vymotala a do Ostravy po třech krásných hodinách cesty dorazila. Ještě že mi Theresa Black poslala na nervy takové to instantní vapovátko, jsem aspoň po cestě kouřila jak fabrika.

Pak parkování na Černé louce. Lahůdka. Všude plno, ale ochotní chlapi mě naváděli, kde můžu vyložit knížky, pomohli mi s tím, pak mi ukázali, kde teda zaparkovat…

V mém stánku 135 už čekal Jan Hlubek a vypadalo to fakt divně, jak byl jinak prázdný, zatímco všichni už vesele prodávali ty knížky. Jan to zachraňoval aspoň tím, že tam byl. Tak jsem se pustila do vybalování. Chaos hadr, ještě že mi s tím pomohl.

Taky mi s kámoškou (a v sobotu se dvěma kámoškama) hlídal stánek, když jsem si odběhla na cigáro. Mimo to kecal s lidmi, které jsem očividně děsila, protože za dobu mé nepřítomnosti se prodalo nejvíc knížek. Taky mi dělal milou společnost, vyprávěl vtipy a bylo to vcelku fajn.

Jenom pak po skončení jsem chtěla do nějaké hospody na pivo a on mě vzal do chrámu konzumu (kterému se říká Karolína…). Tak jsme zakotvili v mekáči na hranolky a zmrzku.

Pak jsem přenocovala v luxusním hotelu Imperial. Jsem si říkala, že už nejsem dvacítka, které stačí spát u nějakého kámoše na zemi. Užila jsem si to, navíc jsem byla v té staré původní části, takže super!

V sobotu se prodalo podstatně víc knih než v pátek. Největší úspěch měly kupodivu knihy, které Canc vůbec nevydal, jako Janův Les nebo Konspirace od Pavla Hénika. Ale jinak se od každé knihy aspoň jeden kousek prodal a pravda, pár lidí si přišlo pro knížky ode mě, takže i Smrdutý kojot a Murie zabodovali.

Abych nekončila nějak depresivně, poznala jsem super lidi, bylo to fajn a mám poučení pro příště, že to chce čtečku na karty a stačí přijet s kufrem vlakem. Na zpáteční cestě jsem navigaci jasně zadala, ať mě vezme klidně 100 kilometrovou zajížďkou, hlavně co nejdál od toho proklatého města… No jasně, že mě vedla na placený úsek a když jsem teda prvním sjezdem sjela… PŘEROV pi*o! Dobré je, že tam jsem se ztratila už jenom 2x.