Oslavme spolu příchod jara

Zimu jsme náležitě oslavili knihou Přání!, která má na každé stránce několik sněhových vloček a ten mráz ní úplně čiší, příchod jara bychom také měli náležitě oslavit. Osobně mám raději jaro/ léto než sychravo a mráz.

Paní jara v předprodeji

18. březen beru jako magické datum. Má narozeniny moje babička a zároveň Jakov Džugašvili (který mi byl inspirací pro jednu postavu do knihy Obojek), ale také spouštíme předprodej knihy Paní jara!

Anotace:

Příběh Vesny, bohyně jara.
Když svět, jako ho dnes známe, už neexistuje.
Když děti vyrůstají jen v ústavech.
Když další válka zničila i poslední střípky lidskosti v nás, přichází ona.
Paní jara zahalená v oparu prvních jarních bouřek – bohyně, která je připravena postavit se na stranu obyčejných smrtelníků.
Stala se totiž jednou z nás.

Nevím, kdo tu anotaci vymyslel, ale líbí se mi. Je napsaná i z druhé strany obálky.

Tvůrkyní obálky je opět jako u knihy Přání! Zuzana Valková. Odvedla naprosto dechberoucí práci!

O čem to je

Po práci na knize Přání! jsem byla od Leandry zvyklá na trochu opepřené pohádky. Nejprve mi poslala rukopis Třetí dcera, který má úžasný příběh, ale je napsaný… tak trochu… neLeandrově. Je v minulém čase a er-formě, což si myslím že autorce vůbec nesedí, jelikož je přebornice v přítomné ich-formě.
Tak mi poslala rukopis Paní jara, s původním názvem Královna květin. Jéj, já byla nadšená. Moc se mi líbí svět, který vystavěla – všechny děti vyrůstají v ústavech (asi jak si to představovali Marx a Engels) a v určitém věku si je adoptují rodiče, kteří si je vybrali. Ačkoliv je to fantasy s echt pohádkovým motivem, z knihy mrazí. I já mám teď husí kůži, když vzpomínám na ten příběh, který jsem četla někdy o vánočních prázdninách.
Proto jsem dílo zařadila k fantasy, ale i thrillerům a postapo. Autorka to neví, tak jí to neříkejte, ale já v tom tu dystopii (zase trochu jinou, než vydává Pavel Hénik) vidím, navíc se to odehrává po několika dalších světových válkách.
Asi bych vás měla varovat, že je to první díl z trilogie. Hned po dočtení jsem psala dotaz autorce (byl zrovna Silvestr a ona měla nejspíš jiné starosti), jak pokračují druhý a třetí díl. Nechtěla mi to říct vůbec, ale po naléhání mi to prozradila. Celý koncept jsem si zamilovala, a i když je pro malé začínající nakladatelství (jo, furt jsme začínající, dokud nebudou čísla černá, budeme začínající nakladatelství) dílo na díly obrovský risk, šla jsem do toho. Protože tenhle fantasy postapo thriller je prostě dokonalý!

Galvanoplastika

Odesláním úžasného textu ale práce na knize nekončí, naopak začíná. Naštěstí mám kvalitní pomocné síly, sama bych všechno nezvládla a ani neuměla. Tak úžasnou obálku, jakou vytvořila Zuzana Valková, bych neudělala ani ve snu. Redakce i korektury jsem zase svěřila Dagmar Digmě Čechové, která má ráda knížky od Leandry a holky spolu pěkně spolupracují.
Takže se ptáte, co dělám já? No, třeba dneska už 8 hodin přidávám produkty na e-krám, abyste si mohli knížku koupit v předprodeji. Ale nebyl by to Canc, aby vám ke knize nenacpal hafo serepetiček, že jo.
Takže ke knize v předprodeji dostanete (mimo slevy 30 %) ještě placku a zrcátko (motiv udělá Zuzana Valková). No a vymyslely jsme s autorkou zase balík. Hrnek se k tomu moc nehodí, ale svíčka bude. Tentokrát jedna. Co je ale asi nejlepší kombo – kromě svíčky, zrcátka, záložky, knihy a placky najdete v balíku i šperk.
Tak jsem se pustila do galvanoplastiky, konkrétně poměďování nekovových předmětů galvanickou metodou.

Jo, s mužem jsem si doma postavila laborku. Je hned vedle 3D tlačenky. Manufakturka…
No, takže když mi začaly jarní prázdniny (ty určo vymyslela Paní jara, protože jinak bych už asi vraždila), napadlo mě pustit se do experimentů.

Jenom abyste věděli, v lednu jsem absolvovala kurz galvanoplastiky s akreditací MŠMT a všechno vypadalo tak jednoduše…
Stejně myslím, že nejtěžší na tom všem bylo, že jsem se musela vydat do světa a shánět na to věci. Prostě dvě 1,5 cm tlusté placky z čisté mědi, kyselinu sírovou a grafit ve spreji v Tescu nekoupíte. Ježiš, já byla asi v šesti obchodech a vyplázla desítku. To ale počítám i maličkosti, jako barevné vosky, které jsem už objednala přes net.
Zvesela jsme s mužem všechno zapojili a pustili se do pokovování kytiček.
Frčelo to půl dne a chudák karafiát nechytl ani trochu mědi. Pak jsme zjistili, že potíž je v desetinných číslech, protože je fakt rozdíl 0,15 Ampéru a 0,015 A…
Po nastavení správného proudu jsme chudák karafiát úplně dodělali. Zemřel za vlast. Stal se pokusným subjektem a budeme na něj vzpomínat v dobrém.
Na řadu přišly lístky a kytičky (jak se dávají na hřbitov… Chrizantény, říkám to dobře?).

Chudinky kytičky ale dopadly naprosto tragicky. Je na nich moc tlustá vrstva mědi, rachtaly se v roztoku 4 dny, jsou pomačkané a celkově smutné. Svině tragikytičky!
Lístky jsou na obrázku výš. Myslím, že dopadly docela obstojně.

Ale my se s mužem nevzdáváme. Pořád to zkoušíme. Do další várky kytiček vkládám velké naděje. Dokonce to vypadá nadějně.

Já věřím, že to dokážeme. K Balíku Paní jara bude totiž šperk takhle z mědi. Budu tam k produktu asi průběžně přidávat fotky, co se nám podařilo vyrobit.
Pokud byste pak třeba takový šperk chtěli (zapomeňte na obrázek těch nepovedených kytiček výš), bude určitě k prodeji i samostatně. Každopádně předobjednatelé Balíku Paní jara mají šperk (bez řetízku) v ceně. Ještě budu muset objednat nějaké pěkné šlupny (to je takové to očko, do předvčerejška jsem netušila, že se tomu tak nadává).
Uděláme to tak, že kdo dřív přijde, ten dřív mele. Jinými slovy – nadělám půl bambilionu přívěšků a ten, kdo si balík objedná první, bude mít největší výběr (prostě si vybere z fotek, jaký se mu líbí nejvíc).
Trochu odkazů na knihu a balík:

Co ještě nakoupit

Aby toho nebylo málo, udělala jsem balíky i z Leandry.
Můžete si koupit Balík Leandra, kde jsou knihy Přání! + Paní Jara + serepetičky k tomu, nebo E-Balík Leandra, kde jsou e-knihy Přání! + Paní jara.
Jo a nezapomínejte na Balík Přání!, sice je zima (snad už) v pi*i, ale mně tady zbyly hrnky i svíčky :D.

Ještě galerie fotek a končím, jsem chtěla napsat kratičký příspěvek a místo toho tu mastím už 2 hodiny takovej canc :D. Papa, Rosana

Knižní festival Ostrava 2023

Tak jsem se vydala na knižní festival do Ostravy.

Předím jsem v Ostravě byla jednou a málem jsem tam chcípla, tak jsem doufala, že tentokrát nezhebnu. První výzvou byl Přerov. Kdykoliv jsem projížděla Přerovem, ztratila jsem se. Ani tentokrát má cesta nebyla výjimkou, ztratila jsem se tam dokonce 3x. Jako že jsem vyjela z toho města, jupí, jedu, jedu a najednou jsem zase v Přerově! Třikrát!

Jako jedu, najednou jsem v odbočovacím pruhu, tak se chci nasrat do normálního… A šulín za mnou troubí jak debil. Jako by se nikdy neztratil. Navíc na to musel fakt hodně šlápnout, aby mi byl záhy za prdelí, protože tam bylo místo… Přerovák, no. Ale co nepochopím… Co je to kurva za cestu?! Vede dokola a zpátky do Přerova. Proooooč?!

Takže jsem se nakonec z Přerova vymotala a do Ostravy po třech krásných hodinách cesty dorazila. Ještě že mi Theresa Black poslala na nervy takové to instantní vapovátko, jsem aspoň po cestě kouřila jak fabrika.

Pak parkování na Černé louce. Lahůdka. Všude plno, ale ochotní chlapi mě naváděli, kde můžu vyložit knížky, pomohli mi s tím, pak mi ukázali, kde teda zaparkovat…

V mém stánku 135 už čekal Jan Hlubek a vypadalo to fakt divně, jak byl jinak prázdný, zatímco všichni už vesele prodávali ty knížky. Jan to zachraňoval aspoň tím, že tam byl. Tak jsem se pustila do vybalování. Chaos hadr, ještě že mi s tím pomohl.

Taky mi s kámoškou (a v sobotu se dvěma kámoškama) hlídal stánek, když jsem si odběhla na cigáro. Mimo to kecal s lidmi, které jsem očividně děsila, protože za dobu mé nepřítomnosti se prodalo nejvíc knížek. Taky mi dělal milou společnost, vyprávěl vtipy a bylo to vcelku fajn.

Jenom pak po skončení jsem chtěla do nějaké hospody na pivo a on mě vzal do chrámu konzumu (kterému se říká Karolína…). Tak jsme zakotvili v mekáči na hranolky a zmrzku.

Pak jsem přenocovala v luxusním hotelu Imperial. Jsem si říkala, že už nejsem dvacítka, které stačí spát u nějakého kámoše na zemi. Užila jsem si to, navíc jsem byla v té staré původní části, takže super!

V sobotu se prodalo podstatně víc knih než v pátek. Největší úspěch měly kupodivu knihy, které Canc vůbec nevydal, jako Janův Les nebo Konspirace od Pavla Hénika. Ale jinak se od každé knihy aspoň jeden kousek prodal a pravda, pár lidí si přišlo pro knížky ode mě, takže i Smrdutý kojot a Murie zabodovali.

Abych nekončila nějak depresivně, poznala jsem super lidi, bylo to fajn a mám poučení pro příště, že to chce čtečku na karty a stačí přijet s kufrem vlakem. Na zpáteční cestě jsem navigaci jasně zadala, ať mě vezme klidně 100 kilometrovou zajížďkou, hlavně co nejdál od toho proklatého města… No jasně, že mě vedla na placený úsek a když jsem teda prvním sjezdem sjela… PŘEROV pi*o! Dobré je, že tam jsem se ztratila už jenom 2x.

Koš0
Košík cítí ve svém nitru prázdnotu.
Pokračovat v nakupování. Víc věcí!
0