Dneska Jan Hlubek použil tento slogan a ten se mi zalíbil. On je totiž editorem sborníku – dával do kupy jednotlivé povídky, organizoval, překládal ze slovenštiny, komunikoval s autory a dělal prostě tu náročnou ekl práci, kteoru málokdo ocení. Skoro nikdo. Já ji ocením, protože jsem ráda, že jsem ji nemusela dělat sama.

Jenomže když někteří autoři (zejména autorky) uviděli finální obálku, kterou upravila Theresa Black (barevně, přidala titul a tak), namíchli se, protože je tam napsaný pouze Jan Hlubek. Což mně nepřijde divné, zaprvé tam má také povídku, zadruhé se na tom objektivně nejvíc nadřel a zatřetí – je dobré, když na obálce nějaké jméno je.

Vznikl kolaps, kdy autoři navrhovali dát na obálku zvučnější jména, ale když jsem pátrala, kdo je z nich teda nejslavnější, nějak se nikdo neměl k tomu, aby se přihlásil.

Důsledkem byl odchod některých autorů, kteří byli pobouřeni tím, že je na obálce nejen uveden, ale také… nakreslen.

Je pravda, že jsme si z toho dělali srandu už v kreslícím strýmu, ale musím přiznat, že jsem Jana jednou viděla a tomu zombíkovi (předlohou mi byl záběr z Walking Dead) moc podobný nebyl. Ale třeba za ten měsíc (od konání Horrorconu) stihl takhle pěkně shnít, nevím.